Obsah
Památková zóna Merboltice
Vesnická památková zóna Merboltice byla prohlášena vyhláškou Ministerstva kultury České republiky č. 413/2004Sb. dne 24. června 2004, vyhláška vstoupila v platnost dne 1. ledna 2005.
Přibližně čtyři kilometry dlouhá obec Merboltice je situována v severní části Českého středohoří. Jedná se o vrcholně středověkou emfyteuticky založenou údolní lánovou ves s hospodářskými usedlostmi situovanými nad nivou Merboltického potoka v přibližných rozestupech 50 – 100 m. Domy nejsou k páteřní komunikaci podél Merboltického potoka situovány jednotně, ale jsou natočeny buď okapovou, nebo štítovou stranou. Na usedlosti navazují pásové plužiny lánového systému. Jasně definované centrum obci v současnosti chybí, v minulosti leželo v místě bývalého kostela, stávající zvonice, fary a školy.
První písemná zmínka o Merbolticích je z roku 1352 a dokládá existenci farního kostela sv. Kateřiny, ves v té době patřila k šarfenštejnskému majetku pánů z Michalovic. V 16. století se stala součástí konojedského panství Pojetických z Pojtic, od roku 1650 pak byla v držení Jana Šporka. Berní rula zaznamenává v polovině 17. století v obci 30 selských, 7 chalupníckých a 31 domkářských stavení, celkem tedy 68 domů. V období od konce 17. i celé 19. století se konojedské panství prudce rozvíjí a to zejména díky impulsu daného hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, stavebníkem východočeského Kuksu. Obecní pozemky v bezprostředním sousedství potoka jsou postupně zastavovány chalupnickými a především domkářskými staveními. Tereziánský katastr z roku 1713 eviduje již 113 domů, k roku 1787 je zachyceno celkem 168 domů a k roku 1833 je domů 179. Obyvatelé se živili pěstováním obilovin a lnu, který se zde i zpracovával. Až na přelomu 18. a 19. století se pod vlivem sousedních Verneřic objevují první mechanické přádelny bavlny. V průběhu 19. století dochází k mnoha pokusům o těžbu skromných zásob hnědého uhlí v okolí obce. V roce 1869 je v obci 194 stavení, tento počet zůstává téměř neměnný až do poloviny 40 let 20. století. K úbytku jednotlivých hospodářských objektů i celých usedlostí pochopitelně dochází po roce 1945 vinou zanedbání údržby po odsunu původních obyvatel ale i vinou politického systému. Na vánoce roku 1975 byla totiž zdemolována přirozená dominanta obce - barokní kostel sv. Kateřiny; zůstala pouze samostatně stojící zděná třípodlažní středověká zvonice. I přes tento úbytek stavebního fondu je však v obci zachováno velké množství mimořádně hodnotných objektů vesnického stavitelství s autentickými konstrukčními detaily, které díky rekreačnímu využití naštěstí neprošly necitlivými rekonstrukcemi.
Základním stavebním typem v obci je jednotraktový patrový roubený podstávkový dům tradiční trojdílné dispozice, v případě větších domů je dispozice zpravidla dvoutraktová. Rozvržení místností v patře kopíruje situaci v přízemí domu, jen nad přízemní sklenutou chlévovou částí jsou v patře komory. Vstupní síň i chlévová část domu jsou zděné z kamene (jedná se o pískovcové štuky nebo lomové čedičové zdivo) a omítané vápnem, světnice i patro jsou celoroubené z hraněných trámů. Podstávky v arkádách obíhají dolní světnici zpravidla ze tří stran, světnice může být orientovaná pravo i levostranně. Výplně spár roubení z mazaniny jsou většinou přetřené bílým vápenným nátěrem. V některých případech je roubení opatřeno bedněným pláštěm ze svislých širokých prken s přelištováním spár. Domy jsou většinou zastřešeny sedlově, krytinou jsou cementové tašky nebo břidlicové či eternitové šablony v německé skladbě. Ojediněle se objevují pálené tašky. Mezi nejstarší stavby s dochovaným dřevohliněným dymníkem patří objekt č. p. 117 z roku 1780.
Památkově chráněné objekty:
-
Středověká zvonice
Středověká zvonice hranolového tvaru, spodní část kamenná, vrchní dřevěná. V současné době se stala dominantou obce místo zbořeného barokního kostela sv. Kateřiny. Obec ji opravila v roce 1997 za finančního přispění Okresního úřadu Děčín a občanů. V roce 2004 byla v přízemí zvonice zřízena kaple sv. Kateřiny. Na tuto akci požádala obec o dotaci z Programu obnovy venkova na rok 2003 a také ji dostala a použila na opravu. K dotaci obec přidala něco přes 40 000,- Kč ze svého rozpočtu.
Proběhla veřejná sbírka na zakoupení zvonu, která vynesla 130 000,- Kč. Původní zvony byly zakoupeny v roce 1929, rovněž ze sbírky za 18 125,- Kč, v tomtéž roce byly vysvěceny. Jména zvonů: Největší se jmenoval sv.Kateřina, vážil 310 kg a zněl v tónu "h", střední zvon se jmenoval Matka Boží, vážil 145 kg a jeho tón byl "dis", nejmenší zvon se jmenoval sv. Josef, vážil 84 kg, tón "fis". Zvony byly odvezeny v roce 1942.
Obec požádala Církev o bezúplatný převod zvonice, 13.3.2002 byla obci doručena darovací smlouva, která byla s návrhem na vklad do katastru nemovitostí doručena Katastrálnímu úřadu, kde byla tato kulturní památka převedena na obec Merboltice.
Zvonice už je majetkem obce, do vlastnictví obce přešla na základě darovací smlouvy od Římskokatolické církve, proto už mohla obec žádat o dotace na opravu interiéru a zřízení kaple sv. Kateřiny.
Dotace ve výši 60 000,- Kč, byly použity na opravu interiéru:
- oprava vstupních dveří a zárubní,
- oprava klenby
- oprava podlahy v přízemí
- nové schody z 1. do 2. patra
- nová okna a dřevěné žaluzie
Oprava byla završena zavěšením nového zvonu ,, Kateřina", který vyrobil zvonař Petr Manoušek.
Oprava interiéru zvonice byla zahájena koncem června 2003, nyní je dokončena.
Svěcení zvonu, zvonice a přilehlého hřbitova proběhlo v sobotu 8.5.2004 od 10.00 hodin. Obec o vysvěcení požádala pana biskupa z Litoměřic. Vzhledem k nemoci nového litoměřického biskupa vysvětil náš nový zvon generální vikář. Biskupství darovalo obci oltář do kaple, takže při svěcení už byla kaple vybavena základním zařízením: oltářem a křížem. Zvonice je zabezpečena proti vniknutí nežádoucí osoby. Na požádání je možné domluvit např. rozloučení nebo mši v kapli sv. Kateřiny.
V kamenné zdi zvonice se objevila dřevomorka, byly proto provedeny úpravy vedoucí k likvidaci této houby.
Zvonice, číslo rejstříku: 34225/5-3848. Zděná gotická část hranolové věžovité stavby čtvercového půdorysu pochází ze 14. století. Přízemí a 1. patro jsou zděné z lomového kamene na vápennou maltu, 2. – zvonové – patro je tvořené trámovou opláštěnou konstrukcí. Zvonice byla součástí areálu kostela sv. Kateřiny. Kostel byl zbořen v roce 1975. Dnes tak objekt dominuje přilehlému hřbitovu (stojí v jeho východním cípu). Průčelí jsou v úrovni dvou spodních nadzemních podlaží omítnuta hrubě strukturovanou omítkou, opatřenou svrchním nátěrem v odstínu velmi světlého okru. Podlaží od sebe odděluje pouze prostý pás kordónové římsy. JZ průčelí je v úrovni přízemí otevřeno na výšku obdélným vstupem, opatřeným prostou trámovou zárubní. Překlad ostění tvoří ručně otesaný prvek s polodrážkou pro dosednutí dveří ze strany interiéru a lehkým okosením na exteriérové straně. Ze strany interiéru je překlad opatřen ručně psanou datací 1780. Obě stojky zárubně jsou zcela novodobé strojně upravené, z poslední opravy (90. léta 20. století)
-
Dům čp. 1
Dům č. p. 1, číslo rejstříku: 44064/5-5382. Jedná se o patrový dům na obdélném půdoryse, orientovaný zhruba ve směru S – J. Dům je tradiční trojdílné dispozice. Přízemí je v plném rozsahu zděné, patro roubené. Vrchol zdiva přízemí, v rozsahu světnicového dílu, je z cihel (kladených na plocho). Kordónová římsa je vysazená. Severní světnicový díl v patře je ze všech tří pohledových stran obedněn, u zbylých dílů se roubení pohledově uplatňuje. Dům byl postaven nepochybně již ve 2. polovině 18. století. Dům kryje sedlová střecha s přesahem na západní straně, kryjícím pavlač a zápraží domu. Střešní krytinou jsou jemně zvlněné cementové tašky šedé barvy. Na štítových stranách jsou dřevěné závětrné lišty. Střechou prostupují dvě komínová tělesa (režná cihelná) – jeden na západní a druhý na východní střešní rovině.
-
Dům čp. 14
Dům č. p. 14, číslo rejstříku: 12551/5-5512. Patrový dům na obdélném půdorysu, převážně roubený s podstávkou a pavlačí (síň a hospodářská část přízemí zděné), trojdílná dispozice, obytná část dvoutraktově uspořádána. Zábradlí pavlače je svisle bedněné s přelištováním spár (zakončení prken bednění překryto nahoře i dole vyřezávanou lištou), zakončené profilovaným madlem. Na pavlač se vstupuje z horní síně, horní komory jsou z pavlače osvětlovány dvěma dvoukřídlými šestitabulkovými okny. Dům byl postaven zřejmě ve 2. polovině 18. století. Střecha je sedlová, krytá cementovými drážkovými taškami šedé barvy. Střechou prostupuje těleso komína, nadstřešní část je kamenná s profilovanou římsou.
-
Dům čp. 22
Dům č. p. 22, číslo rejstříku: 25609/5-3841. Obytná část domu je roubená, v patře opatřená svislým bedněným obkladem s přelištováním spár. Roubenou část přízemí člení dvě pole podstávky, která je náročně výtvarně řešena – sloupky a pásky jsou bohatě profilovány. Okna jsou obdélná, lemovaná dřevěnými šambránami, dosedajícími na dřevěné profilované parapety, jsou dvoukřídlá, vnější ven otvíravá, dělená do kříže. Zděná část oproti roubené ustupuje (o šířku pavlače, která byla při přestavbě zrušena). V první ose zděné části je vstup pravděpodobně v kamenném ostění (pod nátěrem není zcela patrné), dveře jsou jednokřídlé, rámové konstrukce s výplněmi (horní výplně prosklené), historizující. V dalších dvou osách jsou drobná okénka (první obdélné na výšku, druhé na šířku), v poslední ose je vstup do chléva s jednokřídlými dveřmi svlakové konstrukce (svisle kladená prkna s přelištovanými spárami). V patře jsou tři okenní otvory shodného řešení. Okna jsou dvoukřídlá, dělená do kříže, vnější osazená v líci, ven otevíravá. Okna lemují pásové šambrány dosedající na jednoduché parapetní římsy. Střecha je sedlová, na západní straně přechází zalomením v pultovou střechu nad druhým traktem, střešní krytinou jsou drážkové tašky.
-
Dům čp. 47
Dům č. p. 47, číslo rejstříku: 31321/5-3838. Menší patrový podstávkový dům č. p. 47 umístěný ve stráni, má základní trojdílnou dispozici pravostranné orientace. Hlavní štítová)
strana je orientována ke komunikaci. Jedná se o roubený dům (roubení je v nárožích pojeno na zámek) s vyzděnou chlévní částí a na severu s ke zděné části přisazenou bedněnou kůlnou. Krytinou je plochá maloformátová taška, tzv. bobrovka dvojitě kladená.
Hlavní štítové průčelí je trojosé s podstávkou v přízemí, která obíhá celý obvod roubené světnice, po dvou polích na každé straně (pole korespondují s okenními osami). Jihovýchodní fasáda je trojosá i v patře, osy korespondují s rozmístěním okenních os v přízemí, okna jsou však šestitabulková, ven otvíravá, s levým prostředním větracím okénkem, v prkenné šambráně a s podokenní římsou, stejně jako všechna okna v roubené části domu. Štít je svisle bedněný s přelištováním spar, ve štítě jsou ven otvíravé bedněné dveře nakládacího prostoru s vnějšími kovanými pásovými závěsy, štít je prolomen čtyřmi různě umístěnými prosvětlovacími a provětrávacími otvory.
-
Dům čp. 60
Dům č. p. 60, číslo rejstříku: 101231. Patrový zděný dům se sedlovou střechou je situovaný na jižní straně dvora, štítem obrácený k východu k hlavní silnici. Hlavni štít je tříosý, severní nádvorní strana má sedm okenních os. Na hlavním štítovém a dvorním průčelí je přízemí a patro odděleno římsou a okna jsou zdobena štukovou barokizující šambránou a parapetní římsou, podobně je štukově orámován i hlavní vstup do síně ze dvora, v naznačeném klenáku s štukovým nápisem "60", v hlavním štítě ve štuku provedené srdce s iniciálami "J.K". Obě zadní průčelí jsou jednoduchá bez zdobných prvků. Půdorys domu je trojdílný, chlévního typu (světnice—síň-chlév), ve dvou dílech ve dvoutraktovém uspořádání, s levou orientací dispozice. Na západní straně uzavírá dvůr bývalé selské usedlosti patrový špýchar. Jedná se o nevelkou patrovou obdélnou stavbu se sedlovou střechou, orientovanou svým podélným východním průčelím do dvora usedlosti. Přízemi je vyzděno z lomového kamene a cihel, v zadní podélné stěně je částečně zapuštěné do svahu.
-
Dům čp. 63
Dům č. p. 63, číslo rejstříku: 34491/5-3842. Dům č. p. 63 je levostranně orientovaný patrový podstávkový dům se zděným středním a hospodářským dílem. Světnice obíhaná arkádami podstávek a patro jsou roubené. Patro je obloženo svislým bedněním s bílým přelištováním spár. Nad vstupní síní je vysazena krátká otevřená pavlač, která nad hospodářským dílem přechází v pavlač plně krytou. Na objekt je přímo napojena svisl bedněná patrová stodola. Dům má sedlovou střechu, krytou cementovou drážkovou taškou šedé barvy. Zděné části objektu jsou obíleny vápnem. Před hospodářský díl předstupuje mělký zděný přístavek, pravděpodobně související s přestavbou chlévů.
-
Dům čp. 117
Dům č. p. 117, číslo rejstříku: 50054/5-5866. Dům č. p. 117 je patrový, má obdélný půdorys s přístavky k jižnímu a severnímu průčelí. Přízemí je zděné, patro roubené, až na patro severního přístavku, který je celý zděný. Na dům v ose navazuje stodola. Jižní průčelí tvoří vlastní dům a stodola (zprava). Obytná část domu má v ose první a druhé od východu (zprava) dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, okenní křídla jsou v horní třetině rozdělena vodorovnou příčlí. Okna mají šambránu a zvýrazněnou parapetní římsu. V další ose je vstup do obytné části domu – jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, dole s dvěma ozdobnými obdélnými výplněmi a nahoře pak s obdobnými o něco většími, avšak prosklenými. Sklo dveří je chráněno mříží, tvořenou srdčitými a esovitými motivy. Vlevo od vstupu je menší obdélné okno ve špaletě. Před střední část jižního průčelí předstupuje přízemní zděný přístavek. V jeho východní stěně jsou prkenné dveře, v jižní dvě malá dvoukřídlá okna a západní stěna je bez otvorů. Přístavek má pultovou střechu, krytou plechovými šablonami. Patro obytné části domu, oddělené od přízemí římsou, je na jižní straně pětiosé. Ve všech osách jsou dvojitá dvoukřídlá dřevěná okna, jejichž křídla jsou v horní třetině rozdělena vodorovnou příčlí. Kolem oken je profilovaný dřevěný rám. Levé tři osy patra se nacházejí v dodatečně obedněné předstupující pavlači. Svislé bednění, jehož spoje jsou kryté lištami, pokrývá také zbývající část patra. Na západní (levé) straně se na vlastní dům v ose napojuje stodola. Většinu její fasády tvoří široká, svisle bedněná dvoukřídlá vrata, v pravém křídle s menšími vrátky. Vlevo od vrat je stěna stodoly zděná.
-
Areál usedlosti čp. 141 a čp. 192
Areál usedlosti č. p. 141 a č.p. 192, číslo rejstříku: 101231. Areál se nachází téměř uprostřed obce Merboltice, severovýchodně od průjezdní komunikace. Areál uzavřený branou tvoří hlavní obytné patrové stavení č.p. 141, k němu štítově orientovaný výměnek (dnes č. p. 192), východně od obytných domů stojí ještě kůlna a stodola. Hlavní obytný patrový dům č. p. 141 je zčásti roubený objekt postavený na obdélném půdorysu. Okapovou stranou je situován ke komunikaci. Dům v přízemí roubený s podstávkami pouze v přední části světnice, patro má celoroubené s bedněním. Střecha je sedlová, krytá břidlicí a eternitem, konstrukcí krovu je ležatá stolice. Dům je trojdílné dispozice, přičemž část světnice je dvoutraktově uspořádána.